Slunce zapadající za obzor 

je jako oko přivírající se před usnutím,

jako oheň těsně před vyhasnutím,

vánku mezi listy poslední vzdor.

Soumrak se snáší,

přikrývá nám hlavu..

jak noc tuší slávu,

krásno to plaší.

Dobrou noc, chudáci bílého dne,

noční král má pravé poledne.

Na nebi modrém, nadité peřiny,

honí se v dobrém, neřeší vteřiny.

Pod sebou zlato, stojící v pozoru,

stojí to za to, hledět vstříc obzoru.

Pár holých stěn,

na sebe civí,

roky beze změn,

zkázou se živí.